V únoru jsme se opět po roce vypravili s lyžemi „do světa“. Loňské Krušné hory jsme letos vyměnili za Jeseníky a hlavně loňskou bezsněžnou zimu letos nahradily docela solidní sněhové podmínky. Letos se nás vydalo osm (7 členů KTF), tudíž se jelo dvěma auty. Měli jsme objednané ubytování v hotelu Paramon v Suché Rudné ( cca 8km od Karlovy Studánky) na 5 nocí od středy 11. do pondělí 16.2. Celou délku pobytu jsme využili čtyři, druhá půlka jela z prac. důvodů domů již v neděli.

Po té, co jsme ráno pobrali všechny účastníky i se zavazadly,tak jsme se obě auta v 8 hod ráno sjela u motelu Daniela. Cesta po polské dálnici celkem slušně ubíhala a tak již po poledni jsme se přes přechod  ve Zlatých horách vrátili zpět do vlasti a ve Vrbně pod Pradědem jme se zastavili na oběd a v místním infocentru jsme se vybavili informacemi i infomateriály. Po té jsme se již vydali do Suché Rudné, kde jsme byli na recepci hotelu Paramon seznámeni s důležitými informacemi ohledně ubytování a stravování a pak jsme se tedy vybalili a ubytovali. Po té jme ochutnali pivko přímo v hotelu – bylo to Budvar 12°a bohužel nic moc, a tak jme vyrazili na obhlídku Suché Rudné, kde jsme objevili hospůdku s docela solidní Plzničkou a tam jsme tedy každého večera chodili doplňovat energii zracenou našimi sportovními výkony.

Ve čtvrtek ráno po vydatné snídani jsme vyjeli na parkoviště Hvězda u Karlovy Studánky a dále busem na Ovčárnu. Vítalo nás krásné jasné počasí s teplotou těsně pod bodem mrazu (bylo to na modrý vosk), krásně upravená stopa, akorát místy dost foukalo. A tak jsme se vydali vzhůru na Praděd. Ten jsme po té úspěšně zdolali a výtup jsme oslavili stylově – pivem zn. Praděd. Já jsem tedy dovršil tzv. trojkorunu Pradědu – byl jsem zde pěšky, na kole a nyní i na lyžích. Potom jme sjeli zpět na Jesenickou magistrálu a pokračovali na chatu Ovčárna. Zde jsme museli podstoupit „dvojboj“ – místní vyhlášený borůvkový sen + Radegast. Stále bylo krásné počasí, teplota se již přhoupla přes nulu, a někteří již přimázli fialový, ale já dojel v pohodě na modrý. Vrátili jsme se tedy zpět na Ovčárnu a ujeli tak celkem cca 15 km.

V pátek jela polovina na Praděd na sjezdovky a naše druhá polovina se vydala na běžkách opět z parkoviště Hvězda na běžkách směr Malá Morávka. Přesto že počasí, bylo stále nádherné a stopa upravená, tak v těchto nižších partiích vzhledem k denním plusovým teplotám a nočním mrazům byly již terény značně namrzlé a tudíž šlo o hubu a náročné to bylo na mazání. V Dolní Morávce v restauraci na Kovárně jsme si dali oběd a vydali se cestou která nyní vedla po opačné straně silnice. Byla to již opravdu ledová pakárna, kde již ani klistr nepomáhal a tak poslení km do kopce již byly pěšky s běžkami v ruce. Ujeli a ušli jsme cca 26 km a měli toho docela dost, taže večer kromě Plzničky přišla vhod i hotelová sauna.

V sobotu ráno zmohla Honzu bolest zubu tak, že musel vyhledat zubní pohotovost v Bruntále. Polovina z nás pojala sobotu jako odpočinkový den a šla pěšky poznávat krásy lázní Karlova Studánka. Po té co jsem dovezl Honzu od zubaře tak jsme se po desáté hodině rozhodli, že pojedeme do Rejvízu v jehož okolí měly být den staré upravené stopy. Ty sice byly, ale opět to byl jeden led. Po té, co si Ondra sedřel ksicht a Zbyněk čelo jsem to já po 2km vzdal a radši jse se prošel po svých. Zbylí tři stateční to však nevzdali a i díky tomu, že trochu zabloudili ujeli cca 15 -19 km.

V neděli se polovina musela již z prac. důvodů musela vrátit domů a my zbylí čtyři jsme věděli, že pokud se chceme pěkně projet, musíme opět někam do vyšších partii. A tak i kyž to bylo 60 km cesty autem, tak jsme se vydali do stop okolo chaty Paprsek. Ta se již nachází na rozmezí Jeseníků a Rychlebských hor a měl by to být běžkařský ráj. Autem jsme dojeli pod sjezdovku Paprsek a nechali se vyvézt lanovkou nahoru k chatě. Zde se nachází několik běžeckých okruhů ( prý celkem až 85 km denně upravovaných stop). Počasí bylo opět excelentní a tak jsme se vydali na cca 15 km okruh zvaný „Velký Šengen“, který vede zčásti i po polské straně hranice se zajížďkou k Medvědí boudě. Po občerstvení na chatě Paprsek jsme sjeli docela pěkným sešupem dolů na parkoviště. Ujeli jsme as 18 km a bylo to moc pěkné.

V pondělí ráno jsme se probudili do hnusného mlhavého mrazivého rána -to znamenalo, že počasí jsme zkrátka měli objednané, zkazilo se až při našem odjezdu.

Myslím, že akce se celkem vydařila – ubytování ucházející a odpovídající cenové relaci, stravování bylo vynikající a počasí až neskutečné. Na závěr jsme si ale řekli, že co se týče běžek – Šumava je zkrátka Šumava. A tak je snad jasné, kam se budeme chtít vydat za rok…