Klub turistů Frýdlant

28.6.2014 se v Lubáni konala slavnost podobná našim Valdštejnkám.Připomíná návštěvu města české královny Anny Jagelonské.Naše družební město pozvalo skupinu z Frýdlant,kterou tvořili naši turisté.Přijel pro nás polský autobus.Ve městě nás přivítali v místním rozhlase a pak se nás ujala průvodkyně aby nám ukázala místní pamětihodnosti.Pak následovalo uvítání královny a její družiny.Pro nás v restauraci bylo připravené občerstvení a po další procházce městem nás v podvečer odvezl autobus domů.

meziměstský souboj seniorů v kuželkách v Liberci.Byla to již pátá účast ale výkony se nikterak nelepší.Chybí nám možnost trénovat.Umístění našich družstev je vždy na konci tabulky.Je to ale soutěž ve vší vážnosti  a souboj je opravdu s velkým nasazením. A očekávání výsledků je vždy velkým nervozním očekávání. Ale o tom to je.Zúčastnit se a prožít hezké chvilky v kolektivu.Přiložené fotografie jsou sice z roku 2014 ,ale v podstatě jsme tam většinou ti stejní.

V únoru jsme se opět po roce vypravili s lyžemi „do světa“. Loňské Krušné hory jsme letos vyměnili za Jeseníky a hlavně loňskou bezsněžnou zimu letos nahradily docela solidní sněhové podmínky. Letos se nás vydalo osm (7 členů KTF), tudíž se jelo dvěma auty. Měli jsme objednané ubytování v hotelu Paramon v Suché Rudné ( cca 8km od Karlovy Studánky) na 5 nocí od středy 11. do pondělí 16.2. Celou délku pobytu jsme využili čtyři, druhá půlka jela z prac. důvodů domů již v neděli.

Po té, co jsme ráno pobrali všechny účastníky i se zavazadly,tak jsme se obě auta v 8 hod ráno sjela u motelu Daniela. Cesta po polské dálnici celkem slušně ubíhala a tak již po poledni jsme se přes přechod  ve Zlatých horách vrátili zpět do vlasti a ve Vrbně pod Pradědem jme se zastavili na oběd a v místním infocentru jsme se vybavili informacemi i infomateriály. Po té jsme se již vydali do Suché Rudné, kde jsme byli na recepci hotelu Paramon seznámeni s důležitými informacemi ohledně ubytování a stravování a pak jsme se tedy vybalili a ubytovali. Po té jme ochutnali pivko přímo v hotelu – bylo to Budvar 12°a bohužel nic moc, a tak jme vyrazili na obhlídku Suché Rudné, kde jsme objevili hospůdku s docela solidní Plzničkou a tam jsme tedy každého večera chodili doplňovat energii zracenou našimi sportovními výkony.

Ve čtvrtek ráno po vydatné snídani jsme vyjeli na parkoviště Hvězda u Karlovy Studánky a dále busem na Ovčárnu. Vítalo nás krásné jasné počasí s teplotou těsně pod bodem mrazu (bylo to na modrý vosk), krásně upravená stopa, akorát místy dost foukalo. A tak jsme se vydali vzhůru na Praděd. Ten jsme po té úspěšně zdolali a výtup jsme oslavili stylově – pivem zn. Praděd. Já jsem tedy dovršil tzv. trojkorunu Pradědu – byl jsem zde pěšky, na kole a nyní i na lyžích. Potom jme sjeli zpět na Jesenickou magistrálu a pokračovali na chatu Ovčárna. Zde jsme museli podstoupit „dvojboj“ – místní vyhlášený borůvkový sen + Radegast. Stále bylo krásné počasí, teplota se již přhoupla přes nulu, a někteří již přimázli fialový, ale já dojel v pohodě na modrý. Vrátili jsme se tedy zpět na Ovčárnu a ujeli tak celkem cca 15 km.

V pátek jela polovina na Praděd na sjezdovky a naše druhá polovina se vydala na běžkách opět z parkoviště Hvězda na běžkách směr Malá Morávka. Přesto že počasí, bylo stále nádherné a stopa upravená, tak v těchto nižších partiích vzhledem k denním plusovým teplotám a nočním mrazům byly již terény značně namrzlé a tudíž šlo o hubu a náročné to bylo na mazání. V Dolní Morávce v restauraci na Kovárně jsme si dali oběd a vydali se cestou která nyní vedla po opačné straně silnice. Byla to již opravdu ledová pakárna, kde již ani klistr nepomáhal a tak poslení km do kopce již byly pěšky s běžkami v ruce. Ujeli a ušli jsme cca 26 km a měli toho docela dost, taže večer kromě Plzničky přišla vhod i hotelová sauna.

V sobotu ráno zmohla Honzu bolest zubu tak, že musel vyhledat zubní pohotovost v Bruntále. Polovina z nás pojala sobotu jako odpočinkový den a šla pěšky poznávat krásy lázní Karlova Studánka. Po té co jsem dovezl Honzu od zubaře tak jsme se po desáté hodině rozhodli, že pojedeme do Rejvízu v jehož okolí měly být den staré upravené stopy. Ty sice byly, ale opět to byl jeden led. Po té, co si Ondra sedřel ksicht a Zbyněk čelo jsem to já po 2km vzdal a radši jse se prošel po svých. Zbylí tři stateční to však nevzdali a i díky tomu, že trochu zabloudili ujeli cca 15 -19 km.

V neděli se polovina musela již z prac. důvodů musela vrátit domů a my zbylí čtyři jsme věděli, že pokud se chceme pěkně projet, musíme opět někam do vyšších partii. A tak i kyž to bylo 60 km cesty autem, tak jsme se vydali do stop okolo chaty Paprsek. Ta se již nachází na rozmezí Jeseníků a Rychlebských hor a měl by to být běžkařský ráj. Autem jsme dojeli pod sjezdovku Paprsek a nechali se vyvézt lanovkou nahoru k chatě. Zde se nachází několik běžeckých okruhů ( prý celkem až 85 km denně upravovaných stop). Počasí bylo opět excelentní a tak jsme se vydali na cca 15 km okruh zvaný „Velký Šengen“, který vede zčásti i po polské straně hranice se zajížďkou k Medvědí boudě. Po občerstvení na chatě Paprsek jsme sjeli docela pěkným sešupem dolů na parkoviště. Ujeli jsme as 18 km a bylo to moc pěkné.

V pondělí ráno jsme se probudili do hnusného mlhavého mrazivého rána -to znamenalo, že počasí jsme zkrátka měli objednané, zkazilo se až při našem odjezdu.

Myslím, že akce se celkem vydařila – ubytování ucházející a odpovídající cenové relaci, stravování bylo vynikající a počasí až neskutečné. Na závěr jsme si ale řekli, že co se týče běžek – Šumava je zkrátka Šumava. A tak je snad jasné, kam se budeme chtít vydat za rok…

V neděli 13.7. v 10.30 se nás za pěkného počasí u prodejny Kola Cirkl sjelo osm (pět členů KTF). Evžen Cirkl dorazil na novém supermoderním elektrokole KTM a tak jsem konstatoval, že nyní již mám v kopcích poslední místo předplacené. Jeli jsme přes Horní Větrov do Dětřichova a od začátku Dětřichova, přes celé Heřmanice až do polské Bogatyni jsme si užívali jízdy po fungl novém asfaltovém koberci – to ta jízda hned jinak odsýpá. Dále jsme pokračovali přes Opolno zdroj, Kopaczów do Hrádku nad Nisou. Žádný zájemce o koupel V Krystýně se nenašel a tak jsme jeli dále přes Chotyni, Dolní Suchou do Chrastavy, kde jsme si na náměstí dali oběd. Když jsme již zaplatili a chtěli jet dále, tak se zatáhlo a spustil se pěkný liják a tak jsme si nebrovolně museli dát ještě jedno pivko a kafe. Déšť ale poměrně rychle ustal a tak jme ještě po vlhké silnici jeli směr Nová Ves. I zde jsme si již část cesty užívali jízdy po nové silnici, ale na druhou půlku si ještě chvilku počkáme – opravy po povodních jdou hezky, ale pomalu… V Nové Vsi se rozhodlo o nejkratší variantě domů a tak jme jeli přes Mlýnici a Albrechtice do Frýdlantu.j

Ujeli jsme asi 60 km, dešťovou přeháňku jsme přečkali v hospodě a tak se to snad vydařilo. Za týden asi vynecháme, protože já mám víkend pracovní a navíc se v sobotu otvírá Frýdlantský pivovar!

Výlet pořádal Vašek a ráno nás do smědavského autobusu nastoupilo 13 (12 členů KTF) a v Novém Městě ještě přistoupili dva novoměštští kamrádi, takže nás bylo celkem 15. Nejsilněji zastoupen byl tradičně klan Motyčků, kterých bylo tentokrát 5, tedy celá třetina! Počasí nebylo zezačátku nic moc, díky čemuž byl bus poloprázdný, ale nakonec byla ideální teplota na chození, viděli jsme i sluníčko, jen na vrcholcích občas trochu víc foukalo.

Ze Smědavy jsme vyrazili na na Knejpu, kde proběhlo první občerstvení. Dále jsme pokračovali přes Černou horu, Holubník, Ptačí kupy na Hřebínek. Jen do zdejšího občerstvení dorazilo pár turistů z Frýdlantu, hned došlo pivo! Zde někteří (hlavně starší) účastníci odepřeli předsedovi poslušnost a šli nejkratší cestou do Ferďáku do hospody. Nás 7 poslušných šlo s Vaškem dle jeho plánu přes Bílou kuchyni a Malý Štolpich do Ferdinandova do restataurace U tetřeva, kde již čekali ostatní. Zde jsme si dali pivko a dobrý oběd až na předsedu, který se jediný oběda nedočkal… Ušli jsme necelých 20km a již nás čekala pouze cesta do Hejnic kde jsme akorát stihli smědavský autobus zpět do Frýdlantu.